V září roku 1936 se obrátil týdeník Přítomnost na několik českých spisovatelů s otázkou, proč se u nás nepíší povídky? Dnes by se tentýž týdeník na ně nejspíš obrátil s otázkou, proč se u nás tolik píše, a přitom tak málo čte. O povídkách už ani nemluvě. (Proč se u nás nepíší povídky, Přítomnost 9. září 1936).
V třicátých letech se o mnoho více četlo. Ne proto, že by tehdejší Češi byli výrazně čtenářsky gramotnější než Češi současní, ale proto, že mnoho jiných příležitostí, jak se zabavit, nebylo. Člověk roku 1936 by nejspíš nevěřícně zíral, kdyby se náhodou ocitl na dnešní ulici. Co ti lidé proboha mají s tou destičkou, co drží v ruce, upřeně ji pozorují, dokonce ji o ně
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 30. 1. 2023
