Dan Wlodarczyk napsal úvahu o kácení pomníků, pomníků jako symbolů. A tam trochu ahistoricky popisuje Koněva JEN jako osvoboditele Prahy a ne jako realizátora řady sovětských zvěrstev.
Rád bych doplnil, že ta dejvická socha (když jsme u těch symbolů) nebyla vztyčena jako díkůvzdání po válce, ale jako rektoskopická aktivita normalizačních soudruhů uprostřed tuhé normalizace (pro připomenutí předcházela estébácká akce Norbert s vyhnáním řady intelektuálů nesouhlasících s režimem).
Dejvický Koněv nebyl tedy v realistické rovině v době svého vztyčení symbolem díků za osvobození Prahy (v níž v roce 1945 až na pár výjimek Němci už nebyli), ale devótním projevem soudruhů Husáka, Kol
Exkluzivní obsah
PRO ČTENÁŘE PŘÍTOMNOSTI
Milí čtenáři, chcete vědět, jak to dopadne?
Vstupte do české literární tradice a buďte s námi po celý rok – už od 1 koruny!
Pokud již patříte do klubu čtenářů Přítomnosti,
přihlaste se ZDE.
publikováno: 16. 9. 2020