Vybírala jsem maso na neděli v jednom rakovnickém řeznictví. Na pultu leželo krásné hovězí. Začala jsem nad ním s paní prodavačkou trochu konverzovat, protože bylo vážně pěkné. „Odkudpak ho máte?“ zeptala jsem se. „To je z mladýho bejčka, je opravdu nádherný. My už jiné než takovéhle pěkné nebereme. Kolik si ho dáte? Z toho uvaříte všechno: výbornou rajskou i svíčkovou...“ Od vedlejšího pultu paralelně slyším jinou zákaznici rozplývající se nad sekanou domácí výroby. „Tu si vyrábíme sami, je opravdu výborná. Kolik si jí dáte? Uvaříte k ní třeba kaši a máte oběd hotový...,“ jako by se ozývala ozvěna odvedle. Pár vteřin bylo ticho, jak se obě prodavačky zabraly do vážení vybraného produktu. Pak se znovu ozvala zákaznice od vedlejšího pultu,