Dodnes se jako uhlířské víry mnozí držíme toho nejhoršího výkladu románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Výklad Haškovo dílo nechápe, zato lidem zapšklým nabízí „útěšné“ vysvětlení naší národní podstaty. V čele zapšklíků najdeme spisovatele Jaroslava Durycha. Dočítáme se o tom v Přítomnosti ve čtvrtek 7. července 1927 v pojednání Bohuslava Koutníka „Švejk u literárního raportu“. Podle Durycha „jest Švejk ... holá tresť i pravá a dokonale věrná podoba českého lidu, ... a jest tu ve své specifické českosti podána s radostnou úplností“. Hloupější výklad aby jeden pohledal! Přesto se ujal a prosákl českým povědomím. Pronásleduje nás až do naší současnosti. V románu Josefa Škvoreckého Tankový prapor, kde pitomost majora Borovičky si nijak nezadá se stupiditou poručíka