V posledních třiceti letech neminuly volby, abychom se nestali svědky jevu, který bychom mohli nazvat: ošívání koalující strany. Sjednávajíc s ostatními smlouvu o nastávajícím vládnutí, naráží na nářek členstva. Vedení prý podpisem pod smlouvou zradilo stranické ideály a opustilo pro dobře zabezpečené pašalíky hodnoty, pro něž mnozí z členů právě této straně dali přednost. Obdobného jevu si už takřka před 100 lety všiml ústavní právník a spolupracovník prezidenta Masaryka Emil Sobota. Pozorování vtělil do článku Nesnáze stran, když vládnou a jeho text světlo světa spatřil ve vydání Peroutkovy Přítomnosti z 26. června 1924. Strany, vyvíjejíce politickou činnost, narážejí na „skutečné poměry“, jež „do značné míry činí násilí (jejich) čisté ideji“. Přesto se skutečnostmi, jako je „geografická poloha státu, povaha obyvatelstva,