S konzumem je to těžké: je-li ho hodně, vzniká dojem nadbytku, který se spaluje neúčelně, nejčastěji na úkor okolního světa přírody, včetně té vytvořené člověkem. Konzum je potom destruktivní, tak jako celá konzumní společnost pozdního věku. Lidské pospolitosti bez rozmyslu, jenom proto, že mohou, plýtvají vším, čím lze, opíjejíce se možnostmi své rozpínavosti. Dochází ke krizi rozměrů apokalyptické bouře, v jejímž oku se momentálně, zdá se, nacházíme. Jenže pak se věci otočí opačným směrem: je potřeba šetřit, třeba proto, že všechno zdražuje a opticky klesá objem vydělaných peněz. Dřívější nářky nad rozpínavou konzumní společností, která spaluje sama sebe a své možnosti aktivního života na planetě Zemi, se změní v nářky nad nedostatkem konzumu, který zbrzdí růst ekonomiky, omezí pracovní místa