Vítězný únor je za námi, ztráta kontaktu s minulostí ne

Peter Brabenec

Překladatel

« Uvědomme si, že ztrácíme srovnání s minulostí a pochopení pro smysl slov… »

Text Davida Bartoňa o odkaze Jana Sokola mi pripomenul sériu článkov o ľubovoľnom používaní hesiel, ktoré uzatvárajú naše myslenie do klišéovitého otroctva. Jediné riešenie je spochybňovať aj definitívne súdy, porovnávať a relativizovať v porovnaní s minulosťou. Zhoda okolností ma dnes priviedla k dodatku.

Niektoré slovenské denníky občas publikujú archívne články. Ide o texty z Prvej republiky, alebo staršie, a pripomienka je väčšinou folklórneho charakteru. Čitateľov asi pobaví aj dobová slovenčina so svojou zastaralou syntaxou. Ale z obdobia komunistického myslenia a prejavu zatiaľ nič. Čo tak pravidelne, raz do týždňa, nejaké články z päťdesiatych rokov (kolektivizácia, kulaci, procesy, mandelinky zemiakové…) alebo z obdobia Charty‘ 77 a Anticharty?

Náhodou sa mi dostal do rúk text, ktorý ilustruje to, čo by sa aj dnes z našej minulosti malo porovnávať, pretože to spochybňuje zmysel istých prázdnych slov a falošnej reality, ktoré z istých hláv nevymizli. „Humbuk“, hovorí David Bartoň, v akom sa tu žilo 40 rokov.

Prispievam úryvkami z jazykovedného (sic!) mesačníka „Kultúra slova“ číslo 2, z roku 1988. Vydavateľom je Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied. Titul článku je Február 1948 a naša jazykoveda.

(Máme tu výročie. Bude sa oslavovať?)

*

Každý národ si vo svojej historickej pamäti uchováva a chráni spomienky na významné udalosti, ktoré ako míľniky vyznačujú jeho cestu dejinami. Občasný, spravidla jubilejný pohľad späť ukazuje jednak vnútornú väzbu medzi týmito míľnikmi, ktorá je výrazom historickej kontinuity, a jednak sa v tejto retrospektíve hierarchicky zdôrazňuje záväznosť rozhodujúcich historických medzníkov. Pri takomto spätnom pohľade sa vždy znova a znova potvrdzuje, že nad horizontom našich novodobých dejín vysoko prečnieva najvýznamnejšia historická udalosť – víťazstvo pracujúceho ľudu vo februári 1948. Od slávnych februárových dní v roku 1948 nás delí štyridsať rokov. Aj pri tejto jubilejnej príležitosti si opäť uvedomujeme, že Február bol rozhodujúcim medzníkom v dejinách našich národov. Komunistická strana Československa, vyzbrojená leninskou teóriou o prerastaní demokratickej revolúcie do revolúcie socialistickej, doviedla boj pracujúceho ľudu za národnú a sociálnu slobodu do víťazného konca. Začala sa nová etapa nášho spoločensko-politického, sociálneho, ekonomického a kultúrneho rozvoja: Február 1948 položil základy budovania socialistickej spoločnosti. Spontánna radosť z víťazstva nad fašizmom sa menila na uvedomené rozhodnutie pokrokovej väčšiny dať všetky tvorivé sily a um do služieb veľkej myšlienky budovania nového štátu robotníkov a roľníkov.

[…]

A ešte záver:

Pri tomto jubilejnom pristavení pri najvýznamnejšej udalosti našich novodobých dejín a pri globálnom sumovaní výsledkov si slovenská jazykoveda nástojčivejšie uvedomuje svoje úlohy a ciele i zámery. Retrospektíva zaostruje jej pohľad a zacieľuje ho dopredu. Vychádza pritom z premysleného programu, z presne formulovaných a zároveň dynamických koncepcii. Takto sa i naďalej chce potvrdzovať ako spoločenská veda, ktorá ma zmysel iba vtedy, ak jej výsledky slúžia praxi. Lebo len tak bude konkrétne napĺňať odkaz Februára, ktorý pred ňu postavil nové úlohy a zároveň vytvoril morálne i materiálové podmienky na ich plnenie.

Podpísaný Ján Findra.

publikováno: 3. 3. 2021

Datum publikace:
3. 3. 2021
Autor článku:
Peter Brabenec

NEJNOVĚJŠÍ glosy


O Alexandru Dubčekovi objektivně a polemicky

Je to svým způsobem bolestné téma, podobně jako bolestně vnímáme mnohé kapitoly našich moderních dějin: Jaký byl Alexander Dubček? „Pro mě je za prvé symbol, za druhé vábivá, ale klamná …

Setkávání s Janem Kačerem

„To nedáte dohromady,” tvrdil Jan Kačer s pobaveným úsměvem, když jsme se loučili po rozhovoru pro časopis. No, něco na tom bylo, protože jsme se setkali na filmovém festivalu tuším ve …

Nikoliv oslava, nýbrž truchlení: 9. květen

Medicína je trochu jako Rusko; neví, kde má hranice, a polyká jedno za druhým témata, která jí nepříslušejí. Ve stylu znělky Mládí republiky v Čs. rozhlase padesátých let, která začínala písní s textem …

Nepokoje na amerických univerzitách a schopnost pracovat s fakty

Čeští komentátoři až na výjimky prokazují v rámci izraelsko-palestinského konfliktu velmi chabou úroveň základních novinářských standardů. Ilustračním příkladem je komentář Alexandra Tomského Nenávist je smrtelně nakažlivá v deníku Právo.[1] Jeho text, …

Slovensko chrání děti před mobilním zlem. My ne.

Slováci jsou zase jednou v něčem důležitém před námi, alespoň co se týče vnímání zdraví svých dětí. Plánují totiž zavedení zákona či modifikaci existující vyhlášky tak, aby používání mobilních telefonů bylo …

Co doznívá v P(p)řítomnosti

Aneb: nejen o Benešovi Inspirativní setkání s historiky a čtenáři Přítomnosti v Topičově salónu 21. února 2024 nazvané Beneš – zachránce, nebo zrádce? poskytlo patrně nejednomu účastníku náměty k niternému zpracování ještě dlouho poté. Bylo …

Víra se k nám vrací prostřednictvím vědy

Víra a věda byly ve starém Egyptě dvě nerozlučné sestry, jednovaječná dvojčata, z nichž ani jedno nebylo Poluxem. Ani Řekům si nepřekážely. Pak přišel Descartes (já ho nemám rád, ale na něj …

„Masarykovy“, „Gottwaldovy“, „Husákovy“, „Havlovy“ a „Klausovy“ „děti“

Byl jich všech bezpočet. Masarykovými prvními „dětmi“ byli jeho studenti v osmdesátých letech 19. století. Obdivovali se mu a milovali ho. Patřili mezi ně i ti, kdo se na jeho stranu postavili ve …