Těžko dnes zaslechneme, že by si někdo zanotoval „Hej, Slované!“ či snad „Hrom a peklo, marné vaše ... vzteky“, nota ta přesto s námi zůstává. V místech, kde se nyní houfují političtí hochštapleři. S námi to myslí, jak tvrdí, co nejlépe, vymezujíce se za to nevlídně vůči Evropské unii, někdy i Západu. Podobnému problému, kterak to s námi dobře myslel již vytrativší se duch slovanský, jak záhy zjistíme hochštaplerství podobného druhu, si byl vědom Jaroslav Adlof. Ve čtvrtek 30. dubna 1930 vydal proto v Peroutkově Přítomnosti úvahu „Mladý Slovan hledá svět“. Adlof měl svým způsobem kliku. Nepoznal onu obludnou míru lží, kterých se ještě nedávno dopouštěla a dosud dopouští řada rádoby slovanských politiků typu Miloševiče nebo Putina. Jejich prolhanost ale